O mrtvici jsem dříve vůbec nic nevěděla, myslela jsem si, že je smrtelná (jmenuje se přece „mrtvice“, ne?). Pak ji prodělala moje učitelka klavíru a k mému tehdejšímu překvapení přežila bez vážných následků. Tak mě toto téma začalo zajímat a přihlásila jsem se na T-exkurzi Příběh mrtvice. A zde se odehrálo osudné setkání s iniciativou Act FAST. Na první pohled jsem se do projektu zamilovala – no, spíš mě zaujala jeho myšlenka a překvapilo mě, jak je ve výsledku jednoduché mrtvici poznat a zachránit někomu život. A kolik lidí o ní nic neví (včetně mého minulého já). Rozhodla jsem se stát ambasadorem.
A co mě u toho drží? Samozřejmě dobrý pocit z prospěšné činnosti. Act FAST mi pomáhá zlepšovat komunikační schopnosti (když by mi někdo dříve řekl, že budu na náměstí rozdávat letáčky a bavit se s cizími lidmi, vysmála bych se mu) a při popisování příznaků lidem, kteří o mrtvici nic neví, si připadám chytřejší a vzdělanější. Chtěla bych v budoucnu studovat medicínu, ale v Brně moc kroužků se zaměřením na medicínu není. Act FAST předčil moje očekávání.
