Jsem Eliška alias Holka s handicapem a ve dvaceti letech jsem měla mrtvici. Když se to stalo, nikdo včetně mě nerozeznal příznaky včas. Koho by taky napadlo, že takhle mladá holka může mít mrtvici. Od té doby slavím dvoje narozeniny za rok a k těm sedmým jsem si nadělila blog holkashandicapem.cz. Chtěla jsem se podělit o svůj příběh a ukázat lidem, že i život s handicapem si lze užít. O projektu jsem se dozvěděla od kamaráda a hned jsem věděla, že chci být součástí. Jsem moc ráda, že mě přijali, a že tak můžu ještě více šířit povědomí o mrtvici mezi mladými.

Na naší škole fungoval program HOBIT od Act FAST už rok. Ambasadorky chodily po třídách a předávaly nám informace o cévní mozkové příhodě. Já jsem si uvědomila, že mě tahle problematika zajímá a chtěla bych zjistit více. Rozhodla jsem proto také zapojit. Baví mě informovat ostatní o této problematice, protože vím, že je to důležité a spousta lidí vůbec neví, jak rozpoznat příznaky či jak poskytnout první pomoc, jenže u tohoto onemocnění jde o čas. Čím dřív se postižený dostane do nemocnice, tím rychlejší bude jeho rekonvalescence.

Ráda se setkávám se zajímavými lidmi, poznávám nové přátele. Vždy se těším na každou akci. Hodně mě potěší, když se někdo zajímá sám od sebe, také je zajímavé poslouchat příběhy lidí, které už potkala CMP.

O mrtvici jsem dříve vůbec nic nevěděla, myslela jsem si, že je smrtelná (jmenuje se přece „mrtvice“, ne?). Pak ji prodělala moje učitelka klavíru a k mému tehdejšímu překvapení přežila bez vážných následků. Tak mě toto téma začalo zajímat a přihlásila jsem se na T-exkurzi Příběh mrtvice. A zde se odehrálo osudné setkání s iniciativou Act FAST. Na první pohled jsem se do projektu zamilovala – no, spíš mě zaujala jeho myšlenka a překvapilo mě, jak je ve výsledku jednoduché mrtvici poznat a zachránit někomu život. A kolik lidí o ní nic neví (včetně mého minulého já). Rozhodla jsem se stát ambasadorem.

 A co mě u toho drží? Samozřejmě dobrý pocit z prospěšné činnosti. Act FAST mi pomáhá zlepšovat komunikační schopnosti (když by mi někdo dříve řekl, že budu na náměstí rozdávat letáčky a bavit se s cizími lidmi, vysmála bych se mu) a při popisování příznaků lidem, kteří o mrtvici nic neví, si připadám chytřejší a vzdělanější. Chtěla bych v budoucnu studovat medicínu, ale v Brně moc kroužků se zaměřením na medicínu není. Act FAST předčil moje očekávání.

Od malička je mým největším snem pomáhat lidem jako lékař. S mrtvicí jsem se poprvé blíže seznámil před 3 lety v projektu Fakultní nemocnice u sv. Anny. Od té doby jsem ambasadorem tohoto projektu. Našim cílem je co nejvíce rozšířit povědomí o mozkové mrtvici.  Toto onemocnění mě hned neskutečně zaujalo a stalo se mým velkým „koníčkem“. V lednu minulého roku jsem začal pracovat na výzkumu mrtvice pod vedením přednosty Anatomického ústavu Masarykovy univerzity, docenta Marka Joukala. Náš výzkum se zaměřil na krvácivou mrtvici, což je sice méně častý, ale o to mnohem závažnější typ mozkové příhody. Konkrétně jsem sledoval subarachnoidální krvácení v souvislosti se změnami velmi důležité krevně-mozkové bariéry. Mezi mé největší úspěchy patří druhé místo v kraji a čtvrté místo ve finále SOČ v kategorii zdravotnictví. Letos jsem byl nominován na České hlavičky, národní soutěž začínajících vědců.

O Act FAST jsem se dozvěděla na základní škole, kdy nám o něm říkala paní učitelka Mrkvicová. Zaujalo mě to, a tak jsem si řekla, že bych mohla zkusit se do projektu také zapojit. Projekt mě hned začal bavit a to díky tomu, že tam je super kolektiv lidí a také díky tomu, že je důležité mezi lidi šířit informace o mrtvici, tak závažném onemocnění.